PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na prvé vypočutie je novinka FEAR FACTORY skôr sklamaním. Hudobne i zvukovo sa až nezdravo podobá na dva roky starý „Mechanize“, žiadna zo skladieb nie je vyložene hitová a všetky sú si navzájom podobné a nevybočujú z klasickej mustry, ktorou sa skupina riadi už od polovice deväťdesiatych rokov. Zdanie však v prípade „The Industrialist“ mierne klame, čo by možno ani nikto nečakal.
História sa opakuje
Dalo by sa povedať, že dnes sa FEAR FACTORY nachádzajú v podobnej situácii, v akej sa ocitli v roku 2005. Majú za sebou podarený „comebackový“ album v zmenenej zostave a práve do sveta vypúšťajú novú nahrávku, ktorá má ich postavenie potvrdiť. Na rozdiel od s alternatívnym rockom a metalom experimentujúceho „Transgression“ stavila aktuálna nahrávka na osvedčené postupy.
Ak by „The Industrialist“ vyšiel niekedy v roku 1996, kritici by ho označili za pokračovanie úspešného modelu z „Demanufacture“. Strojové a kopákmi podkuté riffy tvoria kostru skladieb, hardcorovo-metalový expresívny vokál v slohách sa strieda s čistým spevom v refrénoch, melódie dokresľujú industriálne klávesy. Skrátka to, čo bolo pred takmer dvadsiatimi rokmi úžasne moderné, je dnes už 90‘s retro, ktoré nikoho neprekvapí. To však neznamená, že to už nemusí byť zábava.
Automat ubral na dravosti
Je skutočne zaujímavé počúvať prvý album FEAR FACTORY, na ktorom hudobníci otvorene priznávajú, že bicie sú naprogramované. Keď si ich však porovnáte s „Mechanize", rozdiel je badateľný. Veľká škoda je teda v odchode bubeníckeho mága Gena Hoglana, ktorý je známy svojim odporom voči naprogramovaným bicím. Vo februári, teda mesiac pred Hoglanom, skupinu opustil aj basgitarista Byron Stroud. Nahrávania sa tak zúčastnili len Dino Cazares, Burton C. Bell a dlhoročný klávesák a producent Rhys Fulber, ktorý sa skladateľsky podpísal aj pod väčšinu skladieb.
Príprava na reunion?
Čiernym koňom nahrávky je štvorka „God Eater“, kde si ústredný nervný motív prehadzujú klávesy, gitara a djentové pasáže sa striedajú s 80’s industriálom ála MINISTRY v slohách. „Virus Of Faith“ pripomenie nostalgickou atmosférou album „Obsolete“. Škoda, že Cazares nepridal napríklad opäť nejaké gitarové sólo, ktoré príjemne ozvláštnilo „Fear Campaign“ z minulej dosky.
Vytknúť sa „The Industrialist“ dá stávka na istotu, záverečná a celkom nudná mantra „Human Augmentation“, a tiež to, že koncept obalu je už po štvrtýkrát taký istý, len tie dve F-ká sú zakomponované trošku rafinovanejšie ako pri „Mechanize.“ Každopádne si FEAR FACTORY pripravili dokonalú pôdu pre reunion najznámejšej zostavy. Nechajme sa „prekvapiť“.
Neprekvapivý, neoriginálny, ale aj tak zábavný a na nič sa nehrajúci album.
7 / 10
Burton C. Bell
- spev
Dino Cazares
- gitara, basa, programovanie
John Sankey
- programovanie bicích
Rhys Fulber
- programovanie, klávesy
Matt DeVries
- basa (na turné)
Mike Heller
- bicie (na turné)
1. The Industrialist
2. Recharger
3. New Messiah
4. God Eater
5. Depraved Mind Murder
6. Virus of Faith
7. Difference Engine
8. Disassemble
9. Religion is Flawed Because...
10. Human Augmentation
Genexus (2015)
The Industrialist (2012)
Mechanize (2010)
Transgression (2005)
Archetype (2004)
Hatefiles (2003)
Digital Connectivity (2002)
Concrete (2002)
Digimortal (2001)
Obsolete (1998)
Remanufacture (Cloning Technology) (EP) (1997)
Demanufacture (1995)
Fear Is The Mindkiller (EP) (1993)
Soul Of A New Machine (1992)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 48:45
Produkce: Rhys Fulber, Fear Factory
Pořád je to industriální, to sice jo, ale už to nemá ten správnej drive, kterej by člověk od takové kapely očekával.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.